Životní prostředí na konci osmdesátých let
Reportáž z března 1989 dokumentuje neutěšený stav životního prostředí na konci normalizačního režimu. Jednou z podstatných komponent normalizační ideologie byla teze o vědecko-technické revoluci. Praktickým dopadem této teze byla naprostá bezohlednost k životnímu prostředí. Zhoršovala se kvalita ovzduší, spodních vod i další indikátory kvality životního prostředí. Dopady agresivní a nešetrné výroby byly viditelné na první pohled a byly důvodem aktivizace veřejnosti na konci 80. let. Vedle legálních iniciativ (např. hnutí Brontosaurus) existovaly i ilegální struktury, které poukazovaly na zhoršující se situaci. Především v severních Čechách (Teplice) došlo na sklonku režimu dokonce i k demonstracím, které požadovaly řešení ekologických problémů. Reportáž ukazuje opatření, která byla v souvislosti se zhoršeným stavem životního prostředí přijímána. Jejím smyslem bylo poukázat na starostlivost režimu o toto téma. Nezáměrným vedlejším efektem reportáže je přiznání katastrofálního selhání režimu, který takovýto stav připustil. Je zajímavé, že reportáž s velikou pečlivostí ukazuje mechanismy systému varujícím před zvýšenými exhalacemi, aniž by v ní padla otázka po příčinách tohoto stavu. Instrumentální a výběrový přístup k realitě byl pro publicistiku tohoto období typický. Televizní noviny (ČST, 1970–1989, zpravodajství) |
