Vzestup v zaměstnání
Ukázka z filmu Báječná léta pod psa představuje kvalifikační kritéria na prahu tzv. normalizace. Rozhovor mezi regionálním šéfem podniku v Sázavě Šperkem a inženýrem Vítkem, který byl v roce 1968 členem Šikova reformního týmu, odhaluje rozdílná hodnotová východiska i způsoby chování tzv. aparátčíka a vzdělaného odborníka. Šperk reprezentuje především místní autoritu, ideologicky smýšlejícího ředitele, který odmítá ekonomické experimenty a vyžaduje od svých podřízených především politickou loajalitu. Toto odmítání je třeba vnímat i jako vědomí faktu, že tržní prvky mohly destabilizovat pozici konkrétních podniků, a to ne vždy z jejich vlastní viny. Právě poukazem na nutnost dodržovat ideologické normy (žádná Šikova reforma, upozornění na nepřípustnost kontaktů s „pravičáckým“ dramatikem – tj. disidentem, který v Sázavě pobývá, výzva k politické angažovanosti) zahajuje ředitel Šperk pracovní pohovor. Zmínka o fotbalistech upozorňuje na to, že ne všechny formy angažovanosti měly jednoznačný politický rozměr. Ze zmínky o bytě je patrné, že materiální výhody byly přímo úměrné politické aktivitě. Pokud by se inženýr Vítek angažoval, měl by naději na lepší bydlení. Vítkova závěrečná rezignace svědčí o tom, že si je těchto limitů vědom. Báječná léta pod psa (1997, r. Petr Nikolaev) |
