Prima ministr
Zápletku komedie Stanislava Strnada vytváří chlapec, který se rozhodl překonat problémy ve vztahu svého staršího bratra. Hoch se za bratrem vydává i do kasáren, shodou okolností mu při stopování zastaví ministr se svým řidičem. O koho jde, chlapec samozřejmě netuší. Celý rozhovor při jízdě se nese v přátelské atmosféře. Ministr je zde prezentován jako vstřícný, obyčejný a vlastně prima člověk, který má blízko k lidem, obzvlášť pokud mají starosti nebo rodinné problémy. Takto idealizovaně zobrazený ministr je tady pro lidi, plní svou veřejnou službu, a ještě je s ním plno zábavy. Vztahy občanů k politikům (a naopak) nebyly ani zdaleka tak neproblematické, jak jsou zde prezentovány. Ukázka se tak dá vykládat i jako snaha o překonání propasti, která mezi občany a politiky zeje. To, že tuto bariéru překonává všetečný chlapec, je více než příznačné. Zajímavá je i přítomnost popkulturních prvků v ukázce (jako stopování nebo taška značky Adidas). Můj brácha má prima bráchu (1975, r. Stanislav Strnad)
Hrdinou optimistické rodinné komedie je Martin Pavelka přezdívaný Prcek, který s pomocí spolužačky Pavlínky napravuje problémy a nedorozumění svého staršího bratra Honzy. Jako strážce rodinné harmonie nejdříve zajistí usmíření tvrdohlavého Honzy s dívkou Zuzanou. Když vyjde najevo, že Zuzana čeká s Honzou dítě, neváhá energický Martin zařídit setkání rodičů, svatbu i opušťák pro ženicha. Na pozadí dobově závažných témat morálky a rodinných hodnot konstruuje komedie ideální svět fungujících služeb a lidského porozumění, které vedle Prcka prezentují například obětavé postavy ministra a velitele posádky, bez nichž by budoucí novomanželé stěží naplnili své štěstí. |
