Politika náboženských práv
Úryvek z dobového dokumentu zachycuje oficiální režimní pohled na situaci věřících a církví v tehdejší společnosti. Komentář zdůrazňuje legislativní normy zaručující svobodu vyznání. Z pochopitelných důvodů ovšem pomíjí politickou praxi systematické perzekuce věřících i církví (zákaz studia pro děti, omezený kariérní růst apod.). V náboženské praxi zdůrazňuje především tradici, která transformuje víru do podoby folklorního prvku – to je ostatně zdůrazněno i průvodem svatebčanů v krojích. Komentář o církvích implikuje jejich autonomii, což opět není zcela přesné – všechny církevní instituce byly kontrolovány státními úřady na mnoha úrovních (od národních výborů až po StB). Komentář umně zdůrazňuje státní vlastnictví církevních nemovitostí („tento obřad probíhá v našich uměleckých památkách – dómech a katedrálách“). Závěrečná část komentáře přechází opět z roviny sporných, ale korektních tezí do otevřené manipulace („Kdo věřit chtěl, věřit mohl.“). Zcela se mlčí o ateistickém charakteru režimu, o systematické činnosti směřující k potlačení náboženského života v tehdejším Československu, počínaje školní výchovou a konče personální politikou a otevřenou represí namířenou proti aktivním klerikům i laikům. Lidská práva v ČSSR (1987, r. neuveden) |
