Bytová nouze
Ukázka zachycuje výjimečný ale ne zřejmě nemožný případ, kdy se do nedostavěného panelového bytu nastěhovala rodina v kritické situaci. Spolu s dospíváním silné poválečné generace nastala v Československu od 70. let bytová krize, kterou měla vyřešit právě urychlená výstavba panelových sídlišť. Film Panelstory ukazuje, že tento proces nebyl tak bezproblémový, jak ukazovala režimní propaganda. Problém bezdomovectví oficiálně neexistoval a „bezdomovci“, jak si je představujeme, na ulicích socialistických měst nebyli, mnohé rodiny se ale mohly dostat do složité sociální situace. Paní se třemi dětmi v ukázce svérázně interpretuje právě socialistickou rétoriku o právu na bydlení – na byt v paneláku čekali pět let a tak ho prostě obsadili, mají na něj přeci právo. Zajímavý a charakteristický je postoj řemeslníků, kteří ilegální obyvatele bytu objevili, ale ani je nenapadlo, že by rodinu nahlásili nebo ohrozili, prvotní je pro ně, že mají méně práce. Navrhují v podstatě více kapitalistický model, kdy by si nájemníci sami budovali byty, zřejmě proto, že sdílejí v té době typický postoj nezájmu o vlastní práci a její širší souvislosti. Právě taková laxnost umožňovala, aby rodina ilegálních nájemníků dlouhodobě přežívala v nedostavěném paneláku. Panelstory (1979, r. Věra Chytilová) |
